Výstava: Příroda nedělá chyby
Kategorie: Pro dospělé, Místo: KC Průhon
| Datum konání | 10.Květen 2024 dle otevírací doby knihovny |
| Kategorie | Pro dospělé |
| Místo konání | KC Průhon |
| Vstupné | Zdarma Rezervovat |
PŘÍRODA NEDĚLÁ CHYBY
Kateřina Bartůňková, Kristýna Nejedlá Bujárková,
Markéta Čermáková, Martin Gebert, Josef Hakl
kurátorka: Radka Zahradníková
vernisáž: 23. 5. 2024, 18:00
trvání výstavy: 10. 5. - 16. 10. 2024 v otevírací době knihovny
„Jedině příroda ví, co chce... nikdy nežertuje a nikdy nedělá chyby, ty dělá jen člověk.“
Johann Wolfgang Goethe
O VÝSTAVĚ:
Skupinová výstava studentů Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni představuje aktuální tvorbu Kateřiny Bartůňkové, Kristýny Nejedlé Bujárkové, Markéty Čermákové, Martina Geberta a Josefa Hakla. Reprezentována je zde malba, socha, ale i práce na papíře. Studenti objevují a experimentují jak s technikou, tak s různorodými materiály. Hledají náměty pro svou tvorbu ve svém okolí, na cestách i v univerzitním ateliéru. Navracejí se k tělu, k přírodě a k přirozenosti svým specifickým jazykem. Každý z nich si prošel cestou chyb, omylů a pokusů, aby mohl vytvořit díla, která jsou na výstavě prezentována.
V mladé tvorbě se vyskytuje radost ze svobody a kázně spolutvořící velkou stavbu umění. Lidé odjakživa vedou zápas s přírodou. Ne vždy ví, jak k ní přistupovat, kde jsou hranice, které není dobré překročit a kam až se díky trpělivosti a pilnosti můžou dostat. Umělci se snaží o tvůrčí vyrovnání člověka se světem skrze smyslnost optické názorové paměti. Umělecký výraz lze chápat jako pohyb fyzický i duševní, zasahující do oblasti představ. Jednou vychází z člověka, jindy odráží okolní svět. Každá individuální tvorba je plodem a odrazem doby, ať už se jedná o soukromý moment jedince nebo snahu o zachycení přírodních struktur, které tu jsou tisíce a miliony let.
Partnerem akce je Městský obvod Plzeň 3
VYSTAVUJÍ:
KRISTÝNA NEJEDLÁ BUJÁRKOVÁ
Kristýna Nejedlá Bujárková narozená v Praze v roce 1998, v současné době studuje na plzeňské Západočeské univerzitě na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Ateliéru malby pod vedením Vladimíra Vély. Ve své tvorbě se věnuje především malbě a grafice. Často experimentuje jak s technikami, tak s materiály. Na malířských plátnech můžeme naleznout klasické grafické postupy, jako je například vypírání barev a vytváření struktur. V jejích pracích nalezneme fascinaci přírodou, kterou zkoumá do posledního detailu. Odhaluje struktury kamene, dřeva, hub a rostlin. V mikrodetailu zachycuje podstatu a atmosféru lokálního přírodního celku.
Na výstavě Příroda nedělá chyby představuje obrazy z několika sérií, které vznikaly v různých koutech planety. Divák je konfrontován s Řeckem, Španělskem, Českem, ale také s Novým Zélandem. Každé prostředí má svoji unikátní atmosféru, barevnost a rozmanitost. Příroda má v každém kraji specifickou strukturu, kterou autorka postupně rozkládá až k její samotné podstatě. K sérii Paua vznikly doprovodné skicy, které detailně studují unikátní kresbu a vrstvení perleti schránky mořského plže, který se vyskytuje pouze na pobřeží Nového Zélandu. Ze zachycení detailů a pouhého výřezu, bez znalosti celku, se dostáváme až k abstraktní malbě. Naopak je tomu v sérii portrétů, kde se díky použití detailů, autorka dopracovává k zhmotnění velkého přírodního celku, který není možné hmatem uchopit a ani zrakem vidět v celé své komplexnosti.
KATEŘINA BARTŮŇKOVÁ
Kateřina Bartůňková narozená v Praze v roce 1998 v současné době studuje na plzeňské Západočeské univerzitě na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Ateliéru malby pod vedením Vladimíra Vély. Ve své tvorbě se věnuje především malbě, ale také experimentuje s prostorovou tvorbou. Figurální výjevy zakomponované do prostředí se na začátku tvorby vyznačovaly výraznou barevností a hravostí ve smyslu narušování zavedených kompozičních postupů. V průběhu dochází k vyrovnání a lehkému utlumení barev i práci monochromní. Velkoformátová plátna divákovi ukazují výňatek z velkého příběhu. Momentálně se soustředí na zkoumání materiálů a na jejich technologické zpracování.
Na výstavě Příroda nedělá chyby má divák možnost vidět vývoj tvorby v posledních třech letech. Od dekonstrukce prostoru kolem figury a hledání svého místa v kompozičních variantách, které odrážejí lidské emoce a psychické stavy, po ukotvení a nalezení místa v přírodě. Fragmenty těla i krajiny, monochromatika a nakonec práce se zakomponováním průhledného, igelit připomínajícího materiálu, vytváří podvědomý neklid. Umělý, anorganický prvek, který částečně zahaluje až obaluje postavu, vytváří prostor pro interpretaci. Svádí k přemýšlení nad současnou situací společnosti a jejím prostředím. Příběhy odehrávající se na plátnech jsou inspirovány bizarními situacemi, ale také mystikou, která je převedena do současného výtvarného jazyka.
MARKÉTA ČERMÁKOVÁ
Markéta Čermáková narozená v Neratovicích v roce 2000 v současné době studuje na plzeňské Západočeské univerzitě na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Ateliéru socha a prostor pod vedením Benedikta Tolara. Autorka se věnuje především objektové tvorbě, ale cizí jí není kresba, malba nebo grafika. Experimentuje s materiály a pohrává si s možnostmi zpracování tématu. Ohledně barevnosti nechává vyznít především hmotu. Barvu používá pouze v případě důležitosti jejího významu. Snaží se o přiblížení uměleckého díla široké veřejnosti prostřednictvím vytvoření snadného a pochopitelného dialogu mezi dílem a divákem. Ráda používá zkratku, humor a nadsázku.
Na výstavě Příroda nedělá chyby prezentuje objekty ze série Herbář. Jedná se o atypické ztvárnění rostlin, dle jejich názvů. Jedná se o zhmotněnou doslovnost, která je pojatá s lehkostí a s humorem. Autorka se vtělila do role vědce z dávné budoucnosti, který na základě pouze dochovaných názvů, bez jakékoliv vizuální dokumentace rekonstruuje rostliny a vytváří tak svůj osobní herbář. Základem je bílá modelovací hmota, která dává prostor pro možnost dobarvit si květinu dle vlastní fantazie. Stejně tak jako se dochovaly kopie antických soch. Různorodost materiálů a běžných předmětů vždy závisí na názvu. Střevíčník pantoflíček se bez obuvi neobejde. Stejně tak zvonek maličký zacinká a u Zvonečku českého je logická výrazná barevnost trikolory.
MARTIN GEBERT
Martin Gebert narozený v Mělníku v roce 2000, v současné době studuje na plzeňské Západočeské univerzitě na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Ateliéru malby pod vedením Vladimíra Vély. Zabývá se malbou, kresbou, objektovou tvorbou a užitou grafikou. Přesto se jeho tvorba vyznačuje především velkoformátovou malbou. V poslední době především portréty. Soustavně se několik let zabývá tématem konfliktu. Postupně přechází od mezilidských vztahů k osobní, vnitřní rozpolcenosti. K pocitům a emocím, které v jedinci probíhají před nepříjemnou situací, v průběhu střetu, ale i hodiny a dny poté. Z obrazů postupně zmizela prostředí, běsnící šelmy, figury a zůstal pouze obličej, který komunikuje nekonečným zíráním na diváka nebo rozrušuje ještě více v případě zavřených očích.
Na výstavě Příroda nedělá chyby nalezneme jak malby portrétů, tak grafickou tvorbu. Monochromatické znázornění vnitřních pocitů jedince umocňuje autoportrétní zobrazení. Autor svůj obličej zná natolik dobře, že se nemusí soustředit na jeho zpracování a veškerou energii věnuje jemným nuancím mimiky a kompozičnímu umístění, které v divákovi evokuje pocity samoty, touhy, úzkosti nebo závisti. Velké barevné plochy, jemné přechody, ale i expresivní tahy vytvářející strukturu na plátně korespondují se zhmotněným pocitem. Na druhé straně monotypy otisků běžně dostupného oblečení a jeho fragmenty vytvářející vzorce a nečekané struktury, které diváka uklidní a nepřímo donutí k zamyšlení se nad rozklíčováním použitého předmětu.
JOSEF HAKL
Josef Hakl narozený v Plané v roce 2000 v současné době studuje na plzeňské Západočeské univerzitě na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Ateliéru socha a prostor pod vedením Benedikta Tolara a Luďka Míška. Jako sochař se zabývá především figurální tvorbou. Inspiraci nalézá v dramatické barokní figuře a také absurditě a existenciálních tendencích modernistických figuralistů. S klasickou sochařskou technikou propojuje experimenty s materiály, ale také zakomponovává již existující předměty. Tematicky se zabývá českou společností. Konkrétně se dlouhodobě věnuje zhmotňování našeho „národního sportu“. Pijáctví, opilství a celková hospodská atmosféra. Specificky nakloněné, vrávorající postavy, na které narazíme v každé svatyni opilství. Autor tak vytváří recesivní pomník atmosféry, která je tak hluboce zakořeněná v české kultuře.
Na výstavě Příroda nedělá chyby představí svoji figurální tvorbu a experimenty s různorodými materiály. Některé vybízejí k doteku a naopak jiné vzbuzují jen svojí strukturou neklid. Abstraktní figury, torza, ale také postavy držící nádoby v pozicích, které jsou nám všem známé. Snaha o nalezení stability, vrávorání, velmi rozvolněný kontrapost a další pozice, které k pijáctví patří. To, co na první pohled přijde úsměvné až směšné, pomalu přechází v hořké poznání reality vlivu alkoholu na lidské tělo, které se stává neforemnou hroudou. Reference na figurách odkazují k Dionýsovi, hospodskému Filosofovi, možnému Ideálu tohoto prostředí a nebo k novému Homunkulovi.
Kateřina Bartůňková, Kristýna Nejedlá Bujárková,
Markéta Čermáková, Martin Gebert, Josef Hakl
kurátorka: Radka Zahradníková
vernisáž: 23. 5. 2024, 18:00
trvání výstavy: 10. 5. - 16. 10. 2024 v otevírací době knihovny
„Jedině příroda ví, co chce... nikdy nežertuje a nikdy nedělá chyby, ty dělá jen člověk.“
Johann Wolfgang Goethe
O VÝSTAVĚ:
Skupinová výstava studentů Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni představuje aktuální tvorbu Kateřiny Bartůňkové, Kristýny Nejedlé Bujárkové, Markéty Čermákové, Martina Geberta a Josefa Hakla. Reprezentována je zde malba, socha, ale i práce na papíře. Studenti objevují a experimentují jak s technikou, tak s různorodými materiály. Hledají náměty pro svou tvorbu ve svém okolí, na cestách i v univerzitním ateliéru. Navracejí se k tělu, k přírodě a k přirozenosti svým specifickým jazykem. Každý z nich si prošel cestou chyb, omylů a pokusů, aby mohl vytvořit díla, která jsou na výstavě prezentována.
V mladé tvorbě se vyskytuje radost ze svobody a kázně spolutvořící velkou stavbu umění. Lidé odjakživa vedou zápas s přírodou. Ne vždy ví, jak k ní přistupovat, kde jsou hranice, které není dobré překročit a kam až se díky trpělivosti a pilnosti můžou dostat. Umělci se snaží o tvůrčí vyrovnání člověka se světem skrze smyslnost optické názorové paměti. Umělecký výraz lze chápat jako pohyb fyzický i duševní, zasahující do oblasti představ. Jednou vychází z člověka, jindy odráží okolní svět. Každá individuální tvorba je plodem a odrazem doby, ať už se jedná o soukromý moment jedince nebo snahu o zachycení přírodních struktur, které tu jsou tisíce a miliony let.
Partnerem akce je Městský obvod Plzeň 3
VYSTAVUJÍ:
KRISTÝNA NEJEDLÁ BUJÁRKOVÁ
Kristýna Nejedlá Bujárková narozená v Praze v roce 1998, v současné době studuje na plzeňské Západočeské univerzitě na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Ateliéru malby pod vedením Vladimíra Vély. Ve své tvorbě se věnuje především malbě a grafice. Často experimentuje jak s technikami, tak s materiály. Na malířských plátnech můžeme naleznout klasické grafické postupy, jako je například vypírání barev a vytváření struktur. V jejích pracích nalezneme fascinaci přírodou, kterou zkoumá do posledního detailu. Odhaluje struktury kamene, dřeva, hub a rostlin. V mikrodetailu zachycuje podstatu a atmosféru lokálního přírodního celku.
Na výstavě Příroda nedělá chyby představuje obrazy z několika sérií, které vznikaly v různých koutech planety. Divák je konfrontován s Řeckem, Španělskem, Českem, ale také s Novým Zélandem. Každé prostředí má svoji unikátní atmosféru, barevnost a rozmanitost. Příroda má v každém kraji specifickou strukturu, kterou autorka postupně rozkládá až k její samotné podstatě. K sérii Paua vznikly doprovodné skicy, které detailně studují unikátní kresbu a vrstvení perleti schránky mořského plže, který se vyskytuje pouze na pobřeží Nového Zélandu. Ze zachycení detailů a pouhého výřezu, bez znalosti celku, se dostáváme až k abstraktní malbě. Naopak je tomu v sérii portrétů, kde se díky použití detailů, autorka dopracovává k zhmotnění velkého přírodního celku, který není možné hmatem uchopit a ani zrakem vidět v celé své komplexnosti.
KATEŘINA BARTŮŇKOVÁ
Kateřina Bartůňková narozená v Praze v roce 1998 v současné době studuje na plzeňské Západočeské univerzitě na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Ateliéru malby pod vedením Vladimíra Vély. Ve své tvorbě se věnuje především malbě, ale také experimentuje s prostorovou tvorbou. Figurální výjevy zakomponované do prostředí se na začátku tvorby vyznačovaly výraznou barevností a hravostí ve smyslu narušování zavedených kompozičních postupů. V průběhu dochází k vyrovnání a lehkému utlumení barev i práci monochromní. Velkoformátová plátna divákovi ukazují výňatek z velkého příběhu. Momentálně se soustředí na zkoumání materiálů a na jejich technologické zpracování.
Na výstavě Příroda nedělá chyby má divák možnost vidět vývoj tvorby v posledních třech letech. Od dekonstrukce prostoru kolem figury a hledání svého místa v kompozičních variantách, které odrážejí lidské emoce a psychické stavy, po ukotvení a nalezení místa v přírodě. Fragmenty těla i krajiny, monochromatika a nakonec práce se zakomponováním průhledného, igelit připomínajícího materiálu, vytváří podvědomý neklid. Umělý, anorganický prvek, který částečně zahaluje až obaluje postavu, vytváří prostor pro interpretaci. Svádí k přemýšlení nad současnou situací společnosti a jejím prostředím. Příběhy odehrávající se na plátnech jsou inspirovány bizarními situacemi, ale také mystikou, která je převedena do současného výtvarného jazyka.
MARKÉTA ČERMÁKOVÁ
Markéta Čermáková narozená v Neratovicích v roce 2000 v současné době studuje na plzeňské Západočeské univerzitě na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Ateliéru socha a prostor pod vedením Benedikta Tolara. Autorka se věnuje především objektové tvorbě, ale cizí jí není kresba, malba nebo grafika. Experimentuje s materiály a pohrává si s možnostmi zpracování tématu. Ohledně barevnosti nechává vyznít především hmotu. Barvu používá pouze v případě důležitosti jejího významu. Snaží se o přiblížení uměleckého díla široké veřejnosti prostřednictvím vytvoření snadného a pochopitelného dialogu mezi dílem a divákem. Ráda používá zkratku, humor a nadsázku.
Na výstavě Příroda nedělá chyby prezentuje objekty ze série Herbář. Jedná se o atypické ztvárnění rostlin, dle jejich názvů. Jedná se o zhmotněnou doslovnost, která je pojatá s lehkostí a s humorem. Autorka se vtělila do role vědce z dávné budoucnosti, který na základě pouze dochovaných názvů, bez jakékoliv vizuální dokumentace rekonstruuje rostliny a vytváří tak svůj osobní herbář. Základem je bílá modelovací hmota, která dává prostor pro možnost dobarvit si květinu dle vlastní fantazie. Stejně tak jako se dochovaly kopie antických soch. Různorodost materiálů a běžných předmětů vždy závisí na názvu. Střevíčník pantoflíček se bez obuvi neobejde. Stejně tak zvonek maličký zacinká a u Zvonečku českého je logická výrazná barevnost trikolory.
MARTIN GEBERT
Martin Gebert narozený v Mělníku v roce 2000, v současné době studuje na plzeňské Západočeské univerzitě na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Ateliéru malby pod vedením Vladimíra Vély. Zabývá se malbou, kresbou, objektovou tvorbou a užitou grafikou. Přesto se jeho tvorba vyznačuje především velkoformátovou malbou. V poslední době především portréty. Soustavně se několik let zabývá tématem konfliktu. Postupně přechází od mezilidských vztahů k osobní, vnitřní rozpolcenosti. K pocitům a emocím, které v jedinci probíhají před nepříjemnou situací, v průběhu střetu, ale i hodiny a dny poté. Z obrazů postupně zmizela prostředí, běsnící šelmy, figury a zůstal pouze obličej, který komunikuje nekonečným zíráním na diváka nebo rozrušuje ještě více v případě zavřených očích.
Na výstavě Příroda nedělá chyby nalezneme jak malby portrétů, tak grafickou tvorbu. Monochromatické znázornění vnitřních pocitů jedince umocňuje autoportrétní zobrazení. Autor svůj obličej zná natolik dobře, že se nemusí soustředit na jeho zpracování a veškerou energii věnuje jemným nuancím mimiky a kompozičnímu umístění, které v divákovi evokuje pocity samoty, touhy, úzkosti nebo závisti. Velké barevné plochy, jemné přechody, ale i expresivní tahy vytvářející strukturu na plátně korespondují se zhmotněným pocitem. Na druhé straně monotypy otisků běžně dostupného oblečení a jeho fragmenty vytvářející vzorce a nečekané struktury, které diváka uklidní a nepřímo donutí k zamyšlení se nad rozklíčováním použitého předmětu.
JOSEF HAKL
Josef Hakl narozený v Plané v roce 2000 v současné době studuje na plzeňské Západočeské univerzitě na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Ateliéru socha a prostor pod vedením Benedikta Tolara a Luďka Míška. Jako sochař se zabývá především figurální tvorbou. Inspiraci nalézá v dramatické barokní figuře a také absurditě a existenciálních tendencích modernistických figuralistů. S klasickou sochařskou technikou propojuje experimenty s materiály, ale také zakomponovává již existující předměty. Tematicky se zabývá českou společností. Konkrétně se dlouhodobě věnuje zhmotňování našeho „národního sportu“. Pijáctví, opilství a celková hospodská atmosféra. Specificky nakloněné, vrávorající postavy, na které narazíme v každé svatyni opilství. Autor tak vytváří recesivní pomník atmosféry, která je tak hluboce zakořeněná v české kultuře.
Na výstavě Příroda nedělá chyby představí svoji figurální tvorbu a experimenty s různorodými materiály. Některé vybízejí k doteku a naopak jiné vzbuzují jen svojí strukturou neklid. Abstraktní figury, torza, ale také postavy držící nádoby v pozicích, které jsou nám všem známé. Snaha o nalezení stability, vrávorání, velmi rozvolněný kontrapost a další pozice, které k pijáctví patří. To, co na první pohled přijde úsměvné až směšné, pomalu přechází v hořké poznání reality vlivu alkoholu na lidské tělo, které se stává neforemnou hroudou. Reference na figurách odkazují k Dionýsovi, hospodskému Filosofovi, možnému Ideálu tohoto prostředí a nebo k novému Homunkulovi.